17. prosince 2014

Travel Wishlist 2015

Pomalu se blíží konec roku, doba bilancování. Což já nedělám, já si spíš plánuji nové věci pro rok nadcházející. A tak jsem si řekla, že by se k tomu hodil nějaký travel wishlist, který možná budu i poté updatovat. Jasně, že jsem si tam mohla napsat Austrálii, Nový Zéland nebo třeba Argentinu, ale to jsou spíš jen takové sny do budoucna a tenhle seznam je něco, co si myslím, že by mohlo reálně vyjít, i když to není taková exotika. Tak doufám, že se mi většina podaří!

#1 Kodaň

Staženo odtud
Nedávno jsem na Pelikan.cz narazila na výhodné balíčky pobytů. Nikdy mě Dánsko nějak nelákalo, ale Kodaň tam se svou cenou za zpáteční letenku, ubytování a snídani naprosto vyhrála. A tak jsem začala nad tímhle nápadem přemýšlet a vlastně -vždyť je naprosto dokonalý! Takže až si něco našetřím, tak příští cíl je více než jasný :) 

#2 Ostrava!!!

Staženo odtud
Pro někoho moc domácí, pro jiné moc obyč, ale já tam prostě nikdy nebyla. A chtěla bych se tam podívat. Obecně na Moravu/do Slezska. Jediný způsob, jak jsem tam nakoukla, byly závody v aerobiku, kde jsem z celého výletu viděla tak z 95% sportovní halu.

#3 Slovensko

Staženo odtud
Byla jsem v Německu i v Polsku. Několikrát. Rakouskem jsem alespoň projížděla na dvě dovolené autobusem. Ale Slovensko jsem viděla možná tak z letadla. A to ještě k tomu jen když nebyly mraky, takže tak jednou. Zkrátka jsem pěkná ostuda a zemi, kde sídlí naši bratia opravdu navštívit chci. Ať už to budou Tatry v zimě, Bratislava, Banská Bystrica nebo Žilina, je to jedno. Prostě si tenhle rest musím napravit.

#4 Korfu

Staženo odtud
Sice jsem už v Řecku jako takovém byla 4x, ale přesto mě láká objevování jeho dalších a dalších ostrovů. Ke Korfu mě před několika lety přitáhla knížka, kterou mi doporučila mamka a jmenuje se "O mé rodině a jiné zvířeně" (v orig. My Family And Other Animals) od Geralda Durella. Přestože je to o desetiletém klukovi, který má vášeň ve hmyzu, doporučuji vám ji k přečtení. Je to totiž i o jeho potrhlé rodině a především o kultuře Korfu. Ale zpátky k tomu, proč tam chci jet. Už jen z fotek je to pohádkový ostrov. A navíc tam mám teď přímo místního kamaráda, kterého jsem potkala v létě na Krétě! A co je úplně nejlepší? Tohle už si z wishlistu budu moct na 80% brzy odškrtnout, protože v létě tam pravděpodobně směřuji! :)

#5 Švédsko

Staženo odtud
Kdo viděl, ale především četl trilogii Millenium (Stieg Larsson), určitě mě pochopí. Švédsko mě díky tomu absolutně okouzlilo. A opravdu tam chci. A obecně do těhle severských zemí včetně Islandu. (další supr knížka "Andělé" od Stelly Blómkvist) Víc k tomu asi nemám co říct.

#6 Amsterdam

Staženo odtud
Kdo by nechtěl do takového supr města, jako je Amsterdam? Konkrétně bych tedy chtěla jet vlakem. A říkejte mi, že jsem blázen, Když mně tam prostě z Ústí nad Labem jede přímý spoj... :D Tento trip plánuju už dlouho, takže to by bylo, aby to v roce 2015 nevyšlo!

#7 Irsko

Staženo odtud
Na Irsko mě nalákala moje teta. A, světe div se, maturita z angličtiny! Když jsem si totiž četla vypracovanou otázku na téma "Irsko", řekla jsem si, že to je vlastně docela zajímavá a trochu nedoceněná země. Asi jsem tím byla tak ohromená, že jsem tomu studiu moc nedala a potom si samozřejmě tuto otázku vytáhla. Polil mě studený pot. Ale zachránili mě U2 a popis krajiny, takže ok.. Ale to sem moc nepatří :D Každopádně Velká Británie je pro mě možná trochu moc mainstream :D (i když návštěvě se nebráním) Tak proč ne zrovna to Irsko!

#8 Brno

Staženo odtud
A zůstaneme pěkně doma. A zase na Moravě. Asi tím, že bydlím na druhém konci republiky, mě tyhle vzdálenější kouty naší země prostě lákají. Navíc nenavštívit nikdy v životě druhé největší město ČR je asi taky ostuda. A vůbec, chci vědět, v čem je tak super ta jejich šalina. A o obrázku nakonec nemluvě. :D

Staženo odtud
To je asi prozatím vše. Jak jsem říkala v úvodu, průběžně budu wishlist aktualizovat a informovat vás o tom, co už jsem si splnila a co dalšího jsem objevila. Myslím, že mé cíle nejsou nereálné. Doufám, že už na rok 2015 také máte nějaké cestovní plány! A jestli ano, podělte se se mnou o ně, ráda si přečtu, kam máte namířeno právě VY! 

Nina

10. prosince 2014

Moře v zimě a zkušenost s Polskibus.com

Zdravím!

Dnes bych ráda zpětně zhodnotila svou cestu do Polska za animátorkami Agatou a Patrycijí,  které jste mohli vidět v předchozím postu ve videu. Výlet jsem uskutečnila už na konci října, přesto si myslím, že stojí za to tady mít všechny dojmy a zážitky.

První věc byla samozřejmě vyřešit dopravu. Vlakem se mi jet nechtělo, a to především kvůli ceně. Jednou už jsem vlakem do Polska jela - přímo do Wroclawi - ale bylo to přes Německo a cena se vyšplhala, myslím, až ke 2 tisícům,což pro mě je prostě dost na to, že je to hned vedle nás. Čímž tedy padla i myšlenka letět letadlem. Autem si cenu netroufnu odhadovat, ale především bych se asi na takovou vzdálenost bála. A pak už zbylo jen kolo nebo autobus. Můžete hádat třikrát, co jsem si vybrala.

Vím, že Agata mluvila o společnosti Polskibus.com. Tak jsem zkusila najet na jejich stránky, zadala termín, kdy bych asi cestu chtěla uskutečnit a vyjela mi cena za zpáteční jízdenku na krásných 100 zlotých. Což je něco přes 600 korun. Takže jsem neváhala, s nikým to nediskutovala a hned v tom okamžiku jízdenku zakoupila.Věděla jsem totiž, že ceny tam kolísají.

Termín připadl na 23.-26. 10., a protože se jmenuji Nina, nadělila jsem si to k svátku. Čas odjezdu byl tedy zabijácký. 23:55 z pražské Florence. Ale nakonec to nevadilo, alespoň díky spánku ta 13,5hodinová cesta utekla rychleji. Bála jsem se, co přijede za autobus. K mému překvapení přijel poměrně velký, červený cestovní autobus s digitální tabulkou s nápisem "Praga-Wroclaw-Poznań-Gdańsk". (mým cílem bylo to poslední město) Uvnitř byly pohodlné sedačky, klimatizace (která upřímně nebyla vůbec nutná) a poměrně příjemné osvětlení. WC included. A bylo potřeba, na celé cestě byla jen jedna zastávka na hranicích!

Upřímně - věřila jsem všem těm zvěstem o šílených silnicích v Polsku. Lidi, kde jste to vzali? Jsou to silnice jako u nás. Ne-li lepší. (ok, asi dva kilometry za Wroclawí to trochu klepalo, ale to i na D1, ne?)

Po příjezdu mě ovanul mrazivý vzduch. Jo, sever byl cítit. Agata mě přijela přivítat a začali jsme naší malou tour po Gdańsku. Je krásný. Ale pak jsme hned nasedly na vlak a jely k Agátě domů, tedy do menšího města Rumia. Další větu o tom, že to bylo taky krásné už nebudu psát, protože jsem byla unešená z celé mé návštěvy.

Doma jsme se moc neohřály, vzaly s sebou Agátina bráchu a všichni jsme spolu jeli kousek k moři. A zrovna i zapadalo sluníčko. Byl to zvláštní pocit být na podzim na pláži. Taky se ze mě málem stal rampouch.

Další ráno přijela Patrycja z jihu Polska. Společně jsme projely Gdyni, prošly se po úžasném mole, neúspěšně se pokoušely najíst v palačinkárně v Gdańsku a pak také skoro neúspěšně sháněly krówky. Pro mě. :D (krówky = moc dobré polské karamelky)

Večer se hrál fotbal, Barcelona-Real Madrid. A i když mě to vůbec nezajímalo, přesto jsem se zúčastnila této rodinné události, kdy všichni sedli k velkým obrazovkám s tunama jídla a pozvanými sousedy. Tito byli dokonce Španělé, takže to bylo takové "tematické". Spolu s nimi jsme se následně přesunuli do irské hospůdky v Gdyni.

Ráno jsem pak už musela odjet. Agátina mamka mi nabalila plno jídla na cestu, za což jsem jí byla strašně vděčná. Byly to fakt dobrůtky (obecně Poláci jí strašně dobrý jídlo, v obchodě mají i plno druhů opravdu čerstvé zeleniny, to se u nás většinou nestane...).

Cesta zpátky nebyla nějak jiná od cesty tam - tedy až na to, že už jsem nemohla spát, a tak mi to tisíckrát pomaleji utíkalo.

Celý výlet hodnotím extrémně pozitivně. Sever Polska je opravdu dechberoucí, ne nadarmo tato oblast byla zvolená nejlepší k bydlení v této zemi. Společnost Polskibus.cz je spolehlivá, levná,ale přesto poskytuje komfortní služby, takže ji rozhodně doporučuji. Jezdí do různých koutů Polska, takže pokud tam máte cestu, určitě se podívejte na jejich stránky.Jediné negativum vidím v tom, že jsem byla hloupá a nevzpomněla si včas na kosmetiku Ziaja, kterou jsem si chtěla koupit. No, v sobotu v osm večer už jsem prostě měla smůlu.

Pokud jste dočetli až sem, tak Vám gratuluji. Zvládli jste to. A i když jsem některé fotky sdílela na Facebooku a mí známí je tudíž znají, přesto vám je sem za odměnu dám ještě jednou.

Mějte se!

Nina

PS: A co vy? Byli jste někdy v Polsku? A nebo nechystáte se teď na nějaké zajímavé místo?










9. prosince 2014

Stalo se nemožné aneb Den animátorky je tu!

Dámy a pánové,

stalo se opravdu nemožné. Konečně jsem se totiž přemluvila ke zpracování videa Den animátorky. Po třech měsících! Ale i tak, konečně je tu. Měla jsem dokonce více záznamu, než jsem předtím uváděla, dohromady to bylo asi pět hodin, kterými jsem se musela prokousat. A z nich pak vzniklo krásných 13 minut a 5 sekund. Neuvěřitelné :D

Chtěla bych zároveň říct, že v den, kdy jsem to natáčela, jsme měli takový volnější program - už byl totiž konec sezóny, a tak jsme v miniklubu neměli moc dětí. Jinak si k tomu představte tak 4x více dětí a s tím samozřejmě i práce :) Dále když už něco fakt suprovýho řeknu v angličtině, tak je v tom většinou gramatická chyba. Za to se omlouvám, po celém létě a s těmito lidmi jsem prostě gramatiku neřešila. Rozuměli jsme si i tak... A na moje kecy v češtině si prostě musíte zvyknout.. :D A dále jsem si samozřejmě odpoledne sáhla prstem na čočku, takže ve čtvrtce videí je takový rozmazaný flíček, ale fakt už jsem to nechtěla přetáčet :D

Takže teď už přejdu k dílu samotnému, zde máte DEN ANIMÁTORKY! (asi se vám víc vyplatí otevřít to na YouTube ve větším provedení a přepnout ozubeným kolečkem na HD :))



Budu ráda za jakékoliv sdílení, protože plno lidí animátořina zajímá a obecně se mě hodně lidí ptalo: "A co jsi tam vlastně dělala?", což tohle, i když to byl volnější den, ilustruje :)

Pa Nina

6. prosince 2014

Jsem zpátky?!

Zdravím všechny uprostřed mikulášské noci,

jsou to tři měsíce, co jsem přidala poslední příspěvek a tak nějak asi můžu říct, že mi to chybělo. Přeci jenom jsem si na to psaní v létě prostě navykla, navíc jsem teď začala studovat vysokou školu, kvůli které mám ještě 1000x větší chuť něco někam psát, takže asi nejsem zase tak moc ztracená. To kolikrát byly úvahy typu "Ježiš, tohle je super, o tom musím někam napsat! Hm, ale na blog se mi to nehodí, tak nic." Asi na to už budu prdět a kromě cestování a moc dobrejch rad (:D) budu přidávat i nějaké lifestylové příspěvky.

Komu vděčím za svůj návrat? Spolužačce! A ne tak ledajaké. Stala se totiž letos již podruhé (ještě se svou sestrou) blogerkou roku v kategorii Fashion. Chodí se mnou na marketing, ale díky tomu, že studuji ještě žurnalistiku a nutně jsem potřebovala v krátkém časovém rozpětí splnit úkol - udělat interview s někým významným - jsem měla možnost ji vyzpovídat o jejích úspěších. Pořád nevíte? Je to přeci Nicole z  A Cup Of Style! :) A právě ona mě přivedla na myšlenku to tady tak nějak obnovit. Takže jsem si k tomu před dvěma hodinkama sedla a tradááá, nový design a plány do budoucna jsou na světě :)

Slibovala jsem Vám někdy v září video "Den animátorky". To video zatím stále neexistuje. Nebo jako existuje, ale v rozkouskovaných záznamech, které dohromady dávají tak dvě hodiny, takže to musím nějak sestříhat, upravit a nahodit na YouTube. Ale už se na to strašně těším!

Zatím se mějte krásně a doufám, že se budeme setkávat tady na blogu!

Nina