Záznam 4: Jak se Nina v horách (ne)ztratila

Abyste si mohli najít, kde všude jsem byla. Vyjížděla jsem z Moraitiky. V kolech pak bylo 250 km, což je na ostrov docela slušný :)

Byl oblačný den, na místní poměry poměrně neobvyklý v tuto roční dobu. Stála jsem před autopůjčovnou a čekala, až otevřou. "Neumřu dneska?" honilo se mi hlavou kvůli řecké zmatené jízdě po silnicích. Dveře se otevřely a za půl hodiny už jsem seděla v kanárkově žlutém autíčku značky Chevrolet Matiz. Teď už to nevezmu zpátky, už musím jet, pomyslela jsem si.

Začala jsem pomalu spouštět spojku, přidávala jsem plyn a...... Nic se nestalo. Auto prostě nejelo. Rady si nevěděli ani Češi vyjíždějící s Matizem číslo dvě vedle mě. Přispěchala na pomoc Polka a ejhle, auto se rozjelo! "Musíte být Polka, abyste mohla řídit auto", řekla mi platinová blondýna s umělými melouny na titěrném hrudníčku. Paráda, tak to bude fakt super den.

Nicméně za pár minut už jsem si to štrádovala kolem korfuckého pobřeží. Velký úkol byl přede mnou: projet hlavní město. Samozřejmě jsen totiž zapomněla odbočit tak, abych se centru vyhla. A ne, pěti hvězdičkami ohodnocená aplikace "off-line maps" prostě nefungovala a já spolíhala na starou, dobrou papírovou mapu a vlastní instinkt. Ale světe, div se, za chvíli jsem byla pryč a jela správnýn směrem po tříproudovce, což jsem tady upřímně opravdu nečekala. Krásnou cestou jsem si to mířila směr Sidari, nicméně pak přišly hory, jeden neznačený rozcestník...

...a skončila jsem o dobrý kus vedle v Agios Stefanos. Nevadí, říkala jsem si. Vykoupala jsem se v moři a nasedla opět do žluťáska. Přeci jen to mělo jednu výhodu, hlavní cíl byl totiž Peroulades, který byl podle mapy hned vedle, Sidari bylo až dál.

Hurá, Peroulades! Míjela jsem první baráčky, cítila ve vzduchu blízkost moře... A najednou se přede mnou objevila cedule Sidari doctor. Takže hledání té zatracené vesnice začalo nanovo. Až najednou - ukazatel "Peroulades 2 km"! Konečně jsem dojela do kýženého cíle a zůstala jsem na tam asi hodinu. Bylo to totiž úžasné. Jako by někdo usekl ostrov a odkryl tak šedou jílovitou půdu, kterou se všichni matlali, takže to spíš vypadalo jak na natáčení Trosečníka. Teda kdyby tam nebyl bar 7th heaven s proskleným balkonkem, závěsnýma sedačkama a úžasným výhledem na celé panorama.

Peroulades

Nicméně cesta pokračovala dál přes již zmíněné Sidari. Když jsem na totálně natřískané pláži nenašla jediné místečko k parkování, řekla jsem si, že už se vydám směrem do Kommena, kde pracuje můj kamarád Spiros. To bych se ale cestou nemohla rozhodnout, že ještě sjedu pěkný kus severního pobřeží. Takže jsem nakonec skončila na pláži v Rodě, projela jsem se dál kolem Agios Spiridon a už už jsem fakt chtěla jet.

Nejela jsem. Pokušení vyjet nejvyšší horu ostrova, Pantokrator, bylo silnější. Naše delegátka Markét vždycky říká hostům, ať si zaplatí připojištění podvozku, že to v normálním pojištění není kvůli tomu, abychom nejeli do hor na off road. No, a to se mi přesně stalo :D Ale opravdu nechtěně. Děrovaná cesta-necesta se poměrně šíleně klikatila a vedla kamsi do hor a já se musela spoléhat jen na svoje instinkty. Po půl hodině jsem ale konečně vyjela na normální cestu, podvozek i já v pořádku. Ale byly to docela nervy, i když za to pak výhled z Pantokratoru opravdu stál. Auto toho ale asi mělo dost, některé krpály už nezabíralo a já ho prosila, ať to vyjede alespoň na jedničku. Vyjelo. Díky Bohu. Cesta dolů do Ipsosu už byla velmi příjemná a já nakonec opravdu dojela do Kommena.

Zrovna jsem vjela na normalni silnici a byla jsem fakt happy! Nikdo za mnou, nikdo prede mnou, jen hory, autak a ja ❤

Ten můj kamarád Spiros je samozřejmě typický Řek, a tak měl 20 minut zpoždění. Jeho přítelkyně je ale taky typická Jižanka a bylo vidět, jak se v ní vaří krev, když předvedla žárlivou scénu. Tak jsem si setkání po roce opravdu moc nepředstavovala, ale aspoň jsme se konečně viděli.

Svou cestu jsem zakončila v Peramě, vesničce ležící hned vedle letiště, s tím, že se podívám na nějaké to přistávací letadlo. Samozřejmě jako na potvoru zrovna žádné neletělo. Prostě mi to není souzeno.

A tak jsem úspěšně dojela domů, znavená a s třemi sty novými fotkami v mobilu.

Stejně to ale byl nejlepší volný den, který jsem kdy měla :)

Záznam 3: O dětech a jiné zvířeně

Zdravím!

Letos mi to psaní nějak nejde. A přitom se děje tolik věcí, o které bych se chtěla podělit!

V první řadě všechny, co mi píšou, zajímá, jaká je letos práce. No, shrnula bych to tak, že zvířátkový den máme v miniklubu sice jen úterky, nicméně mi přijde, že ho máme pořád. Českých dětí je tu jak smetí, a tak je pořád co dělat. I když bych si přála mít oči všude, pořád někam ty raubíři utíkají (třeba pro ledovou vodu z automatu, aby nás jí mohli polít). Ale miluji svoji práci a i když na ní někdy nadávám, ve skutečnosti si letos opravdu nemám na co stěžovat. Věty o tom, že dnes miniklub asi zavřeme, budeme dlouho spát a pak pojedeme někam na túru po ostrově jsou ale samozřejmě na denním pořádku :D

Když se pojem "vlez mi na záda" vezme moc vážně :D

Svaté animátorky

Dnes od jednoho tatínka. Já pak v moři absolutní náhodou chytla rybku. Obědové menu bylo jasné.

Dál se mě ptáte, jaký jsou tu párty. No, nijaký, letos je to spíš o jednom drinku na pláži, párty tady v oblasti, kde jsem, moc nejsou. Ale zatím mi to nějak nevadí, vím, že přes rok si to určitě někde s někým vynahradím :)

Takové večerní posezení

A ten drink na pláži. Frozen strawberry daiquiri. Top!

...takovou krásnou říčku tu máme :)

Na co se těším, je čtvrteční výjezd na nejjižnější cíp ostrova. Poprvé máme s Bárou totiž opravdové společné volno, tak jsme se rozhodly, že se podíváme zase na nové místo. Zaplatily jsme si tedy takový výlet lodičkou, tak jsem na to zvědavá ☺ to tedy bude znamenat, že budu mít sjeto už celkem dost z jižní půlky ostrova (minulý týden jsem ještě objevila jeden večer dlouhou písčitéou pláž Issos beach). A od příštího týdne se (snad) vrhám na severní část! Pojedu (asi) za Spirosem (kolega z loňského roku, viz předchozí příspěvky), možná se tu i projedem autem... No krásné plány!

Jinak ještě pár zajímavostí:
1) název příspěvku odkazuje ke knížce od známého britského spisovatele Geralda Durella, "O mé rodině a jiné zvířeně". Ta pojednává o jeho dětství právě na Korfu, kde bydlel se svojí rodinou.
2) nevím proč, ale hodně Korfanů, které jsem tu potkala, poslouchá Boba Marleyho a je tak nějak ve spojení "s přírodou". Sice se o Korfu povídá, že je to nejzelenější ostrov Středomoří, ale žádné omamné rostlinky jsem tu tedy zatím neviděla :D
3) Albánie-Korfu jsou v nejužším bodě od sebe jen 1,5 míle. Asi si to půjdu zaplavat.
4) Korfané, se kterými jsem si povídala, nemají rádi Albánce. Důvod jsem od nich nevysoukala, jen jeden mi řekl, že mají uši jako sloni a obličej jako by byl naražený kladivem. To zní celkem hrozivě.


Pro dnešek alles!

Mějte se a neumrzněte, dnes jsem slyšela, že je v Brně 14 stupňů, brrr.

Pa, Nina

Záznam 2: Podivíni z Korfu

Zdravím!

Jsem tu přes dva týdny a to by nebyla ta správná animační sezóna, kdybych nenarazila na nějaké místní podivíny. V Bulharsku i na Krétě to byl pokaždé jeden číšník, letos na mně ale Korfu nešetří a nadělilo mi hned tři taková individua.

Na prvním místě je bezesporu člen ochranky našeho hotelu, Konstantinos. Začalo to nevinným představením a pokračovalo klasickými otázkami ohledně toho, jak se mám. Pak ale přibyly otázky, jestli s ním půjdu do baru a že na mě každý večer bude čekat před hotelem s nadějí, že si to rozmyslím. Když připočtu pohled jako by měl v očích rentgen a svlíkal mě za pochodu, jednoznačně ho musím mezi podivíny zařadit. A hlavně - potkávat ho budu ještě měsíc a půl, tak jsem zvědavá, jaký bude jeho další level...

Na druhém místě stojí neznámý cizinec ze supermarketu. Omylem jsem do něj při vcházení do obchodu zavadila rukou, a to byla chyba, protože si mě bohužel všiml. V obchodě jsme zrovna ten den s Bárou musely strávit víc času než normálně a kamkoliv jsem se hla, tam mě pronásledovaly oči onoho cizince, přičemž jedním okem neustále pomrkával. Ani nechci vědět, co si od toho sliboval.

Třetí místo už není "balícího" rázu, přesto ho sem napsat musím. Je to šéf místní hotelové animace. Střídá názory den za dnem, a tak zatímco jeden den nám skoro se vztekem nařizuje, že se budeme muset účastnit jeho show, další den se o tom ani nezmíní a mile se ptá, jestli je všechno v pořádku a jestli s něčím nepotřebujem píchnout. Šéfanimátory jsem nikdy nechápala.

Ale jinak jsou tu všude moc milí lidé a já věřím, že co se právě okolních lidí týče, bude tohle nejlepší animační sezóna vůbec :) 

Mějte se krásně a opatrujte se, prý mají být v Praze zas nějaká zabijácká vedra, tak honem do vody! 

Pa Nina

Záznam č. 1: Čedog klub 24/7

Ou jé! Já vím, chvilku to trvalo (musela jsem se donutit koupit si wifinu No. 2 i na notebook, která ale upřímně funguje jako když nefunguje), ale první animátorský deníček je opět po roce v provozu! A odkud že to letos píšu? Z nejzelenějšího ostrova Středomoří, z božského Korfu! Letos opět od Čedoku a pod dětským animačním klubem s názvem Čedog. A také po jedné osamocené sezóně mám českou kolegyňku, Báru :)

Za těch 12 dní, co jsme tady, se už stalo strašně moc věcí. Mimo jiné se nám vyměnil první 11denní turnus, ze kterého nám do klubíku přišlo celkem více jak 20 dětí! Oproti loňskému průměru cca 8 bylo tohle krapet nečekaný. Ale děti to byly super a upřímně mi bylo líto, když včera odjížděly.

Ale abych vůbec přiblížila, kde že to jsem a jak to tu chodí. Hotel se jmenuje Messonghi Beach a je to šíleně obrovský komplex. Už teď vím, že bych sem na dovolenou nikdy nejela :D Ale na práci je to super. Všechen personál je tu naštěstí a konečně absolutně normální, takže můžeme normálně využívat all-inclusive, jíst s ostatními v restauraci, chodit na pláž mezi hosty... no prostě paráda :) Taky je super, že z hotelu vidíme většinu délky ostrova, od nejvyšší hory, po hlavní město a letištní dráhu, až po jižní cíp ostrova. (toho jsme si teda všimly až teď před chvilkou :D)

Bydlely jsme v takovém krásném růžovém domečku z boku hotelu, z toho nás ale (lehce bohužel) přestěhovali do jiného, trochu vzdálenějšího. Ne, že by nebyl špatný, ale je to trošku staveniště :D Očividně předělávají všechny pokojíky, což je určitě velké plus, protože pravděpodobně chtějí zvýšit komfort zaměstnanců, nicméně hotové to prostě ještě není. Ale dá se to :) Samozřejmě jako všude jinde po Řecku jim tady všechno trvá, s ničím se netrápí :D

Moříčko je samozřejmě paráda, čisté, teď už i řádně teplé a poměrně dost klidné. Ideální sice spíš pro děti, ale co už. Na naše polední osvěžení je to ideál.

Za sebou už máme i výlet (Bára teda dva), a to na super modrou lagunu na řecké pevnině. Jely jsme tam včera a byla to prostě bomba! Plavba lodí, skákání z lodi do ultra čisté a hluboké vody, váleníčko na bílém písku, focení... ideální day off :) Pravděpodobně to budeme i do budoucna průvodcovat (nebo lépe řečeno budeme tam jako český doprovod :D), tak jsem na to zvědavá.

V nadcházejícím týdnu na nás čeká nový turnus, který už jsme měly tu "čest" potkat... no uvidíme, jak se to s nimi vyvrbí :D

Mějte se krásně a těším se u postu číslo 2!

PS: Kdybyste si mysleli, že tady podle titulku fungujeme 24/7, tak to opravdu ne, jen Bára si jednou myslela, že to znamená datum u zprovoznění řecké simky :D

PS2:Ještě jednou to musím zopakovat: nevěřte kecům o vyprodaných obchodech v Řecku a šílenství kolem uzavřených bank. Vše je tu NORMÁLNÍ a běžný turista tady nějakou krizi opravdu jen těžko pocítí. Tak přileťte :)

PS3: Fotoreport dodám někdy až bude lepší wifi :) 

Šílená doba si žádá šílené činy... a nebo ne?

Zdravím s dnešním rychlo-postem po dlouhé době. Co je nového? 

1) Byla jsem v Amsterdamu. S partou spolužáků. Konečně jeden z bodů wishlistu můžu odškrtnout. Přidávám jen pár fotek, protože doufám, že někdy bude i video :D Ale to uvidíme. Ale co je důležitější? Že to bylo super!

Ještě před odjezdem.

Miniatura I amsterdam. Protože ta originální verze je moc mainstream.

Celá banda ve svém turistickém živlu.

2) Zkouškové je tenhle semestr peklo. Plus mám novou práci, jedu i noční. Proto nebyly články, nic.

3) Ale zase je nový a jednoduchý design, který vám snad nevypálí sítnici. A kdyby někoho zajímalo, proč pseudo-blog, tak proto, že já se za blogerku teda moc nepovažuju a nikdy asi považovat nebudu. Spíš "občasnou přispěvovatelku podle nálady" :D 

4) Letím na Korfu opět pracovat jako animátorka! Takže vážení, 29. 6. v 5:10 to vypukne! Ne, že by odlet pryč bylo něco taaaaak moc speciálního, ale hlavně bude znovu deník animátorky, který měl vloni celkem úspěch! (teda hlavně pro mě, nemusela jsem 100x opakovat už vyřčené, protože si to většina mých známých prohlédla na blogu včetně fotek :D) Strašně se na to sdílení zážitků těším, tak doufám, že vy taky! 

5) Jo a kdyby někdo nevěděl, kam teda na dovolenou: kdekoliv okolo Messonghi beach hotelu to bude fajn.

Pa Nina

Instant hair color II.: Jak dopadl test výdrže kříd na vlasy?

Zdravím!

S dnešním článkem vám přináším slibované zhodnocení barevných kříd na vlasy. Vyzkoušela jsem je i na tmavších, barvených vlasech. Ale to až níže.

Jak už jsem jednou psala, výrobce deklaroval výdrž 1-3 umytí. No... Jako obvykle, mně to prostě vydrželo déle. I když už mám ve vlasech opravdu zbytečky. Nutno zmínit, že fialová a modrá se vymyly nejdříve. Růžová je prostě držák, ať jde o jakýkoliv způsob barvení. Jednotlivé fáze můžete vidět na následujících fotografiích.

První den, bez mytí

První mytí. Fialová už mizí a celé "dílo" se mění v růžovou.

Druhé mytí

Třetí mytí. Stejný stav jako u druhého.

Čtvrté mytí. Barva na vlasech stále drží, konečky už jsou ale blond.
Vznikl tam tak jakýsi zvláštní růžový pruh.

I když by křídy na vlasech už neměly být, jsem s nimi spokojená. Opravdu jsou jen na to, aby člověk zkusil, jak bude s určitou barvou vypadat. S tím, že se na mých blond vlasech budou držet jako klíště, jsem počítala. Ale je vidět, že postupně mizí, tak snad nebudu růžovka napořád.

Barvy jsem zkusila také na své kamarádce Danče, která má červeně obarvené vlasy, jinak je přírodní bruneta. Teda alespoň myslím :D Bohužel výsledek už nebyl tak dobrý, jako v případě blonďatých vlasů. Pokoušely jsme se o něco, jako je toto:

Staženo odtud

Už při barvení jsem viděla, že křídy nechytají tak, jak by asi měly. I tak ale výsledek po nanesení barvy nebyl zas tak špatný a vypadalo, že z toho možná lehké ombré vykouzlíme:

Nestalo se. Dalším krokem je totiž opatrně vlasy vykartáčovat. A to byl kámen úrazu. Barva sice krásně prášila všude okolo, na vlasech ale nezůstalo viditelné skoro nic. Je to zvláštní protože v mém případě sice barva taky byla všude, ale pořád mi jí na vlasech zůstalo dost. Takže bych doporučovala všem tmavovláskám, aby si první daný kus vlasů odbarvily. Jinak to asi nemá cenu. (i když jsem na internetu viděla dokonce i černovlásky, které měly údajně pramínky udělané právě křídami, tak nevím, v čem tkví to kouzlo...)

No... každopádně já budu zkoušet barvičky dál. Příště mám v plánu světle modrou, tak se vám pak někdy ukážu :)

Pa Nina

Instant hair color I.: Barevné křídy na vlasy

Zdravím!

Tento týden mi přišly křídy na vlasy. Už dlouho totiž přemýšlím nad něčím, jako je toto:

Staženo odtud

Nicméně až do takto celobarevných vlasů se trochu bojím jít. Když jsem totiž vždy nějak přebarvila svoje blond vlasy, měla jsem velké problémy s vymýváním, když už mě to přestalo bavit. Nicméně doslechla jsem se od Lucky z GetTheLouk o pastelových křídách na vlasy. Pár dní jsem to promýšlela, vychytala na ně akci (nechtěla jsem moc plýtvat penězi, kdyby to nefungovalo :D) a objednala si větší balení po 24 kusech, abych mohla opravdu naplno experimentovat. Sice to kvůli předobjednávce a zaseknutí balíčku někde v Holandsku chvilku trvalo, než křídy přišly, ale nakonec si myslím, že se vyplatilo si počkat.

Rozhodla jsem se, že si na zkoušku udělám takové fialkové "ombré". Vybrala jsem si tedy klasicky fialovou, pak takovou tmavě modrou a růžovou křídu, natáhla rukavice, nasadila ochranný pláštík a dala se do toho.

První je třeba vlasy trochu namočit. Pak se barva nanáší jedna báseň. Začala jsem zespodu fialovou, potom modrou a nejvýš růžovou. Snažila jsem se barvy do sebe prolínat, ať je přechod viditelný co nejméně. S růžovou jsem pak ještě opravdu velice lehce přetřela vlasy v nejvyšší části, aby to alespoň trošku působilo jako ombré. (i když to bych musela dělat trochu složitěji, aby to bylo fakt dokonale prolnuté s mou blond barvou)

Pak jsem vlasy vyfénovala, domalovala mezery, (znovu vyfénovala) a nanesla arganový olej. Olejíček na vlasy je dost důležitý krok, protože křídy vlasy opravdu hodně vysušují. Poté je třeba hřívu vyžehlit, aby se barva zacelila a křídy z vlasů "neopadávaly". Nakonec jsem přidala olejíček ještě jednou. A budu asi každé ráno, moje vlasy jsou z toho opravdu hodně suché. Joo a taky jsem od toho i přes rukavice byla pěkně ušpiněná :D Ale nemusíte se bát, jde to úplně v pohodě umýt. (i z umyvadla, podlahy, zrcadla... :D)

Výrobce v návodu deklaruje výdrž 1-3 umytí, v závislosti na původní barvě vlasů. Já u sebe počítám spíš s těmi třemi, ne-li s více po zkušenosti s růžovým pěnovým tužidlem.

Výsledek můžete posoudit na fotografii:

Na to, jak dlouho mi to na vlasech vydrží, jsem opravdu zvědavá. Až budu po třech umytích, dám ještě vědět. Také bych ráda barvy zkusila na někom s tmavými vlasy, takže v příštím článku se můžete těšit na výsledky :)

A co vy? Také na vás na jaře leze barevná nálada? 

Pa Nina! <3

KDE KŘÍDY POŘÍDIT?

Křídy na vlasy od Joyous jsem zakoupila na PasteloveBarvy.cz za akční cenu 249,-/velké balení po 24 ks, jinak stojí 389,- a menší balení 289,-. Sledujte ostatní známé blogerky, často mají slevové kódy, popř. jsou někdy akce i přímo na stránkách, tak jak jsem to zrovna vychytala já :) (PS: Pozor na levné napodobeniny z jiných stránek) 

Staženo odtud

Článek není sponzorovaný a popisuji v něm svou čistě subjektivní zkušenost. 

Felinoterapie na český způsob: Kočkafé Freya

Zdravím! 

Dnes zase trochu z jiného soudku - pro všechny kočkomily, kteří přijedou do Prahy, ale i pro samotné Pražáky, kteří jsou zatím v nevědomosti.

Interiér kavárny

Včera jsem byla na návštěvě v Kočkafé Freya na Praze 3. Už dlouho jsem tam plánovala zajít, ale s kamarádkami jsem se nebyla s to domluvit. Znáte to. Není čas/jedna odjede pryč/je blbý den atd... Teď mě tam ale donutila opravdová povinnost, jelikož jsem si téma kočičích kaváren vybrala pro svou reportáž do školy. Původně jsem si malovala, jak udělám nějaké ultra vážné téma, ale nakonec proč mít vždycky všechno vážné. A kočičky jsou téma, které se zavděčí snad vždy.

Siesta

V kavárně mají několik chlupatců, tuším sedm, od mladších po starší, od klidňoučkých po divochy. Rozhodně nečekejte, že se budou chovat jako cvičená zvířata, od toho tam rozhodně nejsou. Dokonce jsem na internetu četla recenzi, ve které se dotyčný rozhořčoval nad tím, že když do kavárny přišel, tak si všechny kočky dovolily spát. Tak to nejde, je nutné jim nechávat volný prostor. Je samozřejmé, že v době oběda si budou micinky dopřávat svou pravidelnou siestu. Pokud tedy chcete nějakou "akci", doporučuji se na místě zdržet alespoň hodinku a půl.

Kočičí postýlka s povinnou výbavou hraček

Očekávejte, že když budou kočky vzhůru a vy budete mít na stole kafíčko/dortík, tak vám budou skákat na klín a i na samotný stůl. I když nám skákaly na stůl, přestože když tam nic nebylo. Taková ta zvířata prostě jsou :) V kavárně mají plno hraček a posezení, takže když budete chtít, můžete si s nimi jít i hrát, případně si je i sami vyfotit, ale samozřejmě bez blesku, aby se zbytečně nestresovaly.

Normálka :)

Ke kavárně samotné - je vhodné udělat si rezervaci. Když jsem tam přišla, byly sice asi dva stoly volné, ale byla jsem na místě v době pozdního oběda, takže jsem moc lidí nečekala. Skoro plná kavárna mě překvapila. Musíte si dávat velký pozor na všechny dveře a zavírat je, aby kočky neutekly. Nicméně stejně vás na to budou upozorňovat cedule. Stejně jako na to, ať kočičky ničím nekrmíte. Což chápu, například jedna starší paní měla pořád tendenci jim dávat kus dortu. 1) To pro ně není zdraví prospěšné 2) kdyby jim takhle všichni návštěvníci něco dávali, byli by všichni chlupáči jako koule :D Já jsem jim třeba přinesla pytlíček kočičích bonbónků, ale odevzdala jsem to majitelkám a ony je potom nakrmí samy, podle potřeb každé kočky.

Čas mlsání od obsluhy!

V nápojovém lístku nečekejte nějaký velký luxus, ostatně od toho ta kavárna není. Na pražské poměry za příjemné ceny si tam dáte klasické druhy káv, limonády, čaje (mají ale i čerstvý zázvorový a mátový s medem, mňam), horké čokolády, ale i třeba víno. Ve vitrínce pak na vás čekají zákusky v podobě muffínků a různých menších dezertíků. Asi si říkáte, jak je to s hygienou, když kočky můžou vlézt za pult. Nemůžou. Nebo se o to majitelky minimálně snaží - po celém baru je potažena síť a u vchodu za něj jsou dveře. Obsluha je velice příjemná, ochotná vám o kočkách podat informace (které tedy leží i na každém stole) a komunikuje dobře anglicky, což jsem poznala, když přišla britská kočičí nadšenkyně.

Z celé návštěvy jsem měla velice dobrý dojem a očekávám, že do Kočkafé zajdu znovu. Mám totiž kočičáka daleko od Prahy u rodičů a prostě potřebuji přes týden, kdy jsem v Praze, nějaký kočičí kontakt. A kdyby do budoucna přibrali ještě více kočiček, vůbec bych se nezlobila :)

Na závěr ještě pár doplňujících informací:

Co je felinoterapie? 
Jedná se o terapii kočkou, která využívá psycho-sociálních a rehabilitačních metod. Stabilizuje organismus a přidává mu na psychickém i fyzickém zdraví. Aplikovat ji na sebe může každý člověk. Tato terapie se často využívá u seniorů, handicapovaných lidí, autistických dětí, pacientů s Alzheimerovou chorobou, dětí s kombinovanými poruchami, výchovnými problémy apod. Může se využít také jako podpůrná metoda při léčbě závislosti. (zdroj: http://rozmalka.webnode.cz/felinoterapie-aneb-kocka-jako-lek/)

Největší ďáblík kočičí party - Noxík

Co o sobě Kočkafé uvádí na Facebooku: 

Dobrý den, drápky ven!

Vítáme Vás na oficální facebookové stránce naší kavárny. V září se u nás můžete těšit na výbornou kávu, sladké dortíčky a ještě sladší kočičky :-) 

Jsme milovníci koček (jak si můžete všimnout na úvodní fotce je kočička jedné z majitelek) a proto jsme se rozhodli, že kočičí kavárna je to pravé pro nás, protože vyklízení bedýnek to je naše :-D

Návštěvou naší kavárny nejenže uspokojíte Vaše chuťové buňky, pomazlíte se s našimi mňouky, zároveň pomůžete i dobré věci. Všechny naše čičiny pochází z útulků, neměly to vždy lehké a jsou vděčné za každé pohlazení.

Důležité informace:
Adresa: Bořivojova 43, 130 00, Praha 3
Otevírací doba: po-ne 11-20 hod.
Veřejná doprava: Zastávka Lipanská nebo Olšanské náměstí
Kontakt: 222 722 959Facebookové stránky

Pa Nina :)

Toto není placená reklama a článek vznikl z autorčiny vlastní iniciativy

High-end produkty: Recenze I.

Zdravím!
Asi jste si všimli malých změn na blogu - ano, mění se z čistě travel blogu na beauty-travel blog! To ale neznamená, že kosmetika tady pohltí všechen prostor na cestovatelské deníky apod. Jen se mi prostě nechtělo zakládat blog druhý, takže jsem to spojila. A můžete se těšit i na příspěvky kombinované - například o kosmetice na mých cestách po zahraničí :)

Začneme pěkně zprudka, a to recenzí na high-end beauty produkty. Tedy ty, které stojí ve špičce (především cenové, o kvalitě se ještě pobavíme), ty, které u nás můžete potkat asi jen v Sephoře, Douglasu a Marionnaudu. A na internetu samozřejmě, ale tam nemáte ten benefit, že si to můžete osobně vyzkoušet. (pozn. nečekejte v kosmetice takové klasiky jako Dior nebo Chanel, na to moc nejsem, to už je super high-end :))

Do ruky se mi dostalo pár těchto věcí buď jako vzoreček, zakoupená miniatura, nebo i celé balení. (ale to se bohužel zase tak často nestává, jakožto studentka prostě peníze netisknu)

#1 Řasenka Benefit - They're Real! 

Staženo odtud

V dobách svého boomu před několika měsíci tato řasenka pobláznila celý svět. Všechny beauty blogerky i normální ženy nad ní áchaly a óchaly. Vypadalo to, že opravdu zázračná řasenka se konečně dostala na trh. Nedalo mi to a po tom, co opadly všechny ty záchvaty úžasnosti jsem ji musela taky vyzkoušet. A výsledek?

Bože, ženský, vzpamatujte se! Vždyť to je absolutní hrůza hrůz! Absolutně nepochopím, z čeho jsou všichni tak odvařený. I když na jednu stranu to chápu. Dát za řasenku kolem 7, 8 stovek (teď přesně nevím), asi bych si taky myslela, že je dokonalá. Ale prostě není.

Řasenka slibuje extrémní zahuštění řas, jejich prodloužení a dokonalé oddělení. Dostanete možná tak trochu toho prodloužení. Jinak nula nula nic.. Řasy jsou slepené. A slepené řasy se nerovnají objemným. A to to má takový ten silikonový(?) kartáček, který mi jinak vyhovuje!

Ale co je na tom úplně nejhorší, je absolutní absence výdrže. Po hodině nošení se mi obtiskávají jak horní, tak dolní řasy. A ne málo. A když jednou kýchnu, tak mám černou barvu až za ušima. Jo a ještě k tomu mi začíná po dvou týdnech ta miniatura vysychávat.

Za mě prostě ne. Za svůj dvacetiletý život jsem vyzkoušela poměrně slušnou škálu řasenek. Ale i taková Essence Maximum Definition za asi 70 Kč tuhle předraženou nádheru strčí hravě do kapsy.

Hodnocení: 0%

#2 NARS Radiant Creamy Concealer - Vanilla

Staženo odtud

Tady máme zase ukázku absolutního opaku oproti "benefití" řasence. Korektor od Narsu je prostě boží. Zkoušela jsem ho podle jednoho doporučení od Lou z getthelouk.cz a musím říct, že je naprosto boží. Zakryje všechno. Ale fakt. Ale musíte ho použít s mírou. Moc velké množství udělá nepěknou a hodně viditelnou vrstvu. A to určitě nikdo nechce. Pravděpodobně je to ale způsobené hustší konzistencí. Pokud však korektor lehce zapudrujete, nehne se vám z obličeje po celý den. (pokud si samozřejmě po něm pořád někam nechmatáte jako já, občas něco maličkého prosvitlo, ale to bylo skoro až nepostřehnutelné). 

Hodnocení: 90% (za ty minimální nedostatky a především cenu, mohla by být o malinko nižší :))

#3 Clinique Anti-Blemish Solutions - 03 Fresh Neutral

Staženo odtud

Vzorek make-upu od Clinique přistál v mé tašce díky hodnému fešákovi ze smíchovské Sephory. Strašně moc mě zaujalo to, že je pro pleť se sklony k maštění a tedy i k nedokonalostem, které mi převážně přes zimu otravují život. A je fakt, že po pár použitích (vyšlo to asi na týden) jsem viděla změnu! Fakt to tu pleť uklidňuje! 

Problém u mě byl, že jsem měla make-up o odstín tmavší. Přestože jsem měla ještě trošíčku opálení z léta, bylo maličko vidět, že nějaký make-up na sobě mám. Teď v zimě bych si ho tedy na sobě nedokázala představit. Světlejší odstín je bohužel v našich parfumerkách poměrně těžko k sehnání a když už ho mají, je většinou nějak poničený :( (narážíme na problém hodně diskutovaný, a to to, že plno make-upů se na české poměry vyrábí prostě v moc tmavých barvách) 

Hodnocení: 70% 

#4 MAC - Face and Body Foundation (odstín si bohužel nepamatuji, ale bylo to něco světlejšího)

Staženo odtud

Pokud máte smíšenou pleť, možná spíš až mastnější, do tohodle make-upu nechoďte. Zkusila jsem ho dát na sebe jednou a už nikdy více. Bohužel ani pudr nepomohl, po lehké hodince nošení jsem se leskla jak pánvička s olejem připravená ke smažení. A taky teda zas nějak moc nekryje. Ale věřím, že pro sušší pleť bez nějakých nedokonalostí může být moc fajn! (třeba jen ke sjednocení)

Hodnocení: 20%

#5 JOICO Šampony a kondicionery

Staženo odtud

Od kosmetiky dále k péči. Nevím sice, jestli se tohle dá označit jako high-end produkt, ale rozhodně to používají někteří profesionální kadeřníci, stejně jako slavnější Matrix nebo Redken.

Vyzkoušela jsem všechny typy jejich šamponů a kondicionérů s tím, že jsem čekala obrovskou změnu oproti mému dlouholetému Head&Shoulders Extra Volume, který se mimochodem stahuje z obchodů, takže je velké umění ho sehnat.

Změny jsem se nedočkala. Bohužel bych řekla, že kvalitou to snad bylo ještě horší než drogérková péče o vlasy. Tak nějak "seděly" mi paradoxně ty druhy, které vůbec nebyly určené na můj typ vlasů, tedy ten pro kudrnaté a krepaté vlasy (Smooth Cure) a pak ten pro hydrataci (Moisture Recovery), kterou sice trochu potřebuju, ale já bych uvítala spíš péči o barvu/objem/zničené konečky.

Zkrátka a dobře - H&S a můj grepový/meruňkový balzámek od Baley tyto rádoby luxusní produkty totálně porazily :)

Hodnocení: 15%

#6 Chloé - Love Story

Staženo odtud

Na závěr se ještě na chvilku pustíme do kategorie parfémů. Tady asi nebudu mít co vyčítat, spíš vám budu jen a jen doporučovat.

No, a Love Story je prostě... ach. Na první přivonění pro mě byla moc silná a výrazná, ale při pár nástřicích se postupně příjemně květinovo-ovocně rozleží. Nejsem odborník na popis vůní (poznám v nich snad jen červenou růži, protože mi většinou vadí), takže nečekejte, že ze mě vypadne popis složení :D ale je to fakt bomba. A dostala jsem ji zase od jiného fešáka ze Sephory jako vzoreček (rovnou dvakrát!), když jsem šla na pohovor do Zary. Prý aby mi přinesla štěstí :) (A přinesla... a hlavně extrémně dlouho vydržela! Další den jsem ji pořád i po umytí cítila)

Hodnocení: 97%

#7 Marc Jacobs - Daisy Eau So Fresh

Staženo odtud

Nu a máme tady jednu takovou poslední libůstku. Tuhle vůni mi v 30ml balení darovaly k 18. (?) narozeninám holky fitness aerobičky (děkuju moc, Ivanko a Martinko!) a od té doby jsem se naprosto zamilovala. Strašně moc jsem si tenkrát dávala záležet na tom, abych ji zbytečně moc nevypotřebovávala, aby mi vydržela co nejdéle. A když přišel den, kdy došla, byla to katastrofa!

Ale od svých hodných rodičů jsem ji dostala rovnou ve 125ml balení k letošním (teda jakože loňským) Vánocům :) (za což jim taky moc děkuju!) Takže si můžu Sedmikrásky užívat do aleluja. Teda tak, aby mi to zase vydrželo co nejdéle :D Klidně bych se v ní celé dny koupala, kdyby to šlo. Hodně lidí mi ji i chválilo a to je u vůně přece vždycky dobře :) A co je ještě boží? Ten flakonek! <3

Hodnocení: 100%

Určitě jsem na milion věcí zapomněla. Ale těšte se i na další recenze, s tímto "seriálem" totiž hodlám pokračovat, v tom dalším se můžete těšit na recenzi produktů značky Sephora a někdy příště také na klasické drogérkové vychytávky :)

Tak pa!

Nina

Nikdy necestujte s Ninou aneb Zase jeden dopravní kolaps

Odcházím z bytu v Praze v dobré náladě z toho, že pojedu domů za rodiči a uvidím svého čtyřnohého chlupatce. Za sebou táhnu kufr, na rameni kabelku a kráčím si to 6,5 minuty na Hlušičkovu na tramvaj. Cestou se ještě musím stavit ve škole a vyzvednout kousek od Florence jeden balíček, připomínám si. 

Lehce pofukuje a padají nenápadné vločky, já se ale hlavně snažím neuklouznout na tenké vrstvě ledu, která se na chodníku vytvořila přes noc. Silničáři jsou však zaskočeni – takovou kalamitu nikdo nečekal, a tak už na první pohled kolabuje pražská osobní doprava. 200 metrů přede mnou mi ujíždí přesně ta tramvaj, kterou potřebuji. Další jede až za 3 minuty, a tak nervózně podupuji na místě. Přes prokopnutý digitální časoměr na zastávce na mě zírá to číslo 3 už deset minut. Tady něco nehraje. Otevírám telefon a najíždím na stránky dopravního podniku. Námraza na vedení tramvají, nic nepojede, aha. Autobusy prý také ne. Je ta kalamita. Tedy sportem ku zdraví 10 kilometrů do centra s kufrem. Ujdu 200 metrů. Najednou se všechny tramvaje rozjedou a opět mi to chtěné číslo ujíždí. Nevadí, nastupuji na další zastávce. 

Stojíme na Motole. Paní řidička nám oznamuje, že neví, co se děje. Stojíme dalších 20 minut. Bouračka na zastávce U Zvonu. Autobusy prý ale už odkolapsovaly a mají přijet. Říkám si, že celou narvanou tramvaj asi nepojmou. Za 10 minut stojím venku a nechávám si nedobrovolně ujet přecpanou náhradní linku. Se svým kufrem jsem totiž trochu prostornější. Nakonec nastupuji do pátého, který jede, a trénuji svou schopnost sardinkování. Bus jede jen na Anděl, dál se prý máme vydat metrem. Nevadí. 

Sjíždím eskalátor. Nějaký tupec zastaví schody, takže musím táhnout kufr půl cesty dolů vlastními silami, žádní gentlemani kolem. Ale stále jsem v pohodě, přeci jen je metro nejspolehlivější prostředek MHD. Kolem mě prochází pán s nudlí až u brady a vedle kejhá jednonohý bezdomovec. Anděl je chuťovka. Metro přijíždí, a tak pomalu připravuji své aerobické schopnosti na sardinkování číslo dvě. Tentokrát se úspěšně prodřu na první pokus. Horší je to s výlezem na Národní. Pravidlo „první se vychází, pak se vchází“ už prý není „in“. Po šnečích eskalátorech a identických reklamách po celou dobu jízdy na Národce dávám ještě jednu šanci tramvaji. Marně. Prý zase nejede. 

Po školních povinnostech mě od cesty domů dělí už jen ta Florenc. Kašlu na to a docházím na metro automaticky pěšky. Tentokrát i celkem úspěšně dojedu, vyřídím, co potřebuji těsně před zavíračkou a unaveně, přesto šťastně, usedám (!!) do metra a jedu na stanici Hlavní nádraží. To by ale nějaká taková musela na lince B existovat. A ještě bych nesměla jet na úplně druhou stranu. Na Křižíkově a následně na Florenci tedy přestupuji. 

Je 17.25, za pět minut mi jede vlak, ještě rychle pro jízdenku a poběžím - to v pohodě stíhám, říkám si. Jenže to by nesměl být pátek. Čekám tedy v 15metrové frontě. Na řadu se dostávám v 17.31. Vlak je fuč. Čekám tedy na další. Konečně přijíždí. Má 4 lůžkové oddíly a 2 klasické. Jenže lidí je venku asi 200. Sedám si v úzké předkupéčkové chodbičce na kufr. Snažím se zavřít okno, kterým dovnitř už řádně chumelí. Okno je zaseklé. Topení netopí. Snažím se vysát nějaké teplo z kufru a říkám si, že když na to nebudu myslet, bude vše ok. Sleduji tedy celou cestu Němce, jak si pohodlně sedí ve svých zarezervovaných kupéčkách. 

V Ústí konečně přestupuji, jen jsem v podobě sněhuláka. Od domova už mě dělí jen 14 kilometrů a tím pádem ještě jedna jízda hromadným prostředkem. Někdo však za Děčínem před můj vlak skáče, a tak nepřijíždí ani do Ústí. Trasa je přerušena. V náhradní dopravu ani nedoufám. Domů přicházím ve 23.30. Promrzlá a nachlazená. Kouknu na internet, kde stojí „Počasí v Praze se umoudřilo, městská hromadná doprava už jezdí perfektně“ a  „Spojení mezi Děčínem a Ústím nad Labem bylo ve 20.15 obnoveno. 

Co z toho vyplývá? Nikdy necestujte hromadnými prostředky s Ninou J

Článek byl z drtivé části napsaný na základě vlastních zkušeností autorky